Hudební život na Znojemsku má své kořeny již ve středověku. V tomto období převažuje hlavně církevní hudba. Prvním střediskem klasické hudby a školní výuky byl Loucký klášter, kde byla ke konci 17. století zřízena i církevní hudební škola.

Velké zásluhy o rozvoj hudebního života v druhé polovině 19. století měl Jindřich Fiby, ředitel německé hudební školy ve Znojmě. Hudební škola byla otevřena 1. října 1857. V roce 1861 založil Fiby německý hudební spolek, tím začala i jeho soustavná péče o hudbu. V tomto období se uskutečňovalo i velké množství koncertů. Hudební škola se dočkala reorganizace v roce 1886 a vyučovalo se zde převážně hře na varhany, housle, dechové nástroje a zpěv. Znojmo se stalo prvním městem, které na vlastní náklady vytvořilo takovou instituci. Po jeho vzoru začala zakládat hudební školy i ostatní města. Hudební škola byla umístěna v budově dnešního archivu na Divišově náměstí.

Po vzniku Československa byla v roce 1919 založena Maticí znojemskou i česká hudební škola, kterou v roce 1923 převzalo město. Měla oddělení pro zpěv, housle, klavír, varhany, dechové nástroje, oddělení dramatické a rytmické. Tímto obdobím se odděluje zřetelněji česká a německá hudební scéna.

Hudební škola měla vliv na založení Znojemské filharmonie, neboť jejím zakladatelem se stal tehdejší ředitel hudební školy, skladatel a sbormistr – Albert Pek. Filharmonii založil v roce 1920, avšak v roce 1938 se filharmonie rozpadla.

V poválečném období se o obnovu znojemského hudebního života zasloužili Jaroslav Francl (hudebník, skladatel), Stanislav Mašata (varhaník, skladatel), Karel Urbánek (sbormistr a hudební pedagog) a Josef Tesařík (hudebník). Správou hudební školy byl pověřen Karel Urbánek, který zajistil škole novou budovu na Maria Hilfe Strasse, dnes Rooseveltova ulice a také potřebné hudební nástroje. Školu navštěvovalo přibližně 600 dětí.

V následujících letech byla škola reorganizována, měla oddělení přípravné a všeobecné pro děti od 8 do 15 let a celkem 7 tříd. Dále oddělení vyšší se 4 třídami pro mládež nad 15 let a oddělení taneční pro děti ve věku 8–15 let. Školu již navštěvovalo 805 žáků. V rámci školy byla pořádána školní vystoupení a v divadle večery komorní hudby.

Padesátá léta byla ve znamení koncertů učitelů hudební školy. Ředitelem hudební školy se stal Josef Tesařík, který složil například Znojemské polky nebo Variace pro varhany. Tesařík rozšířil výuku v hudební škole na 12 oddělení, začalo se učit hře na harfu, kytary, mandolíny a bicí nástroje. Počet dětí v hudební škole stoupal, a tak od roku 1965 začínají vznikat její pobočky. Najdeme je např. v Jaroslavicích, Vranově, Miroslavi, Jevišovicích, Moravském Krumlově a Hrušovanech.

V šedesátých letech se stává ředitelem E. Machain a k hudebnímu oboru přičleňuje obor výtvarný. Pořádaly se koncerty nazvané Znojemské jaro. Roku 1980 pak nastupuje na místo ředitele školy bývalá žákyně Jarmila Holubová. Počet žáků se pohybuje kolem 905, takže se začíná výrazněji projevovat nedostatek prostoru k výuce. Škola proto začíná s generální opravou.

V současné době se tato instituce jmenuje: Základní umělecká škola Znojmo a najdeme zde hudební, výtvarný, taneční a herecký obor. Hudební obor má nejdelší tradici ze všech, jelikož vznikl současně se založením samotné školy v roce 1919. Z původní, velmi skromné nástrojové nabídky, která po založení obnášela pouze výuku hry na housle, klavír a zpěv se do dnešní doby rozrostla natolik, že možno říci, že tato škola vyučuje hře téměř na všechny hudební nástroje.

Zdroj: Mgr. Lucie Sochorová, Hudební život na Znojemsku od 19. století po současnost – bakalárská práce